V posledních letech zažil videoherní průmysl fenomenální vývoj. Jednak z hlediska technologie a pak také z hlediska kulturního dosahu. Zpočátku s primitivní grafikou a jednoduchými zápletkami se hry nyní vyvinuly v zážitky bohaté na vyprávění plné ohromujících vizuálů a složitých herních mechanismů. Tváří v tvář této proměně vyvstává důležitá otázka: jsou videohry formou umění nebo jen prostředkem zábavy?
Zábava nebo umění?
Ve své podstatě jsou všechny videohry navrženy tak, aby bavily. V mnoha ohledech jsou podobné jiným formám zábavy, jako jsou filmy, hudba a literatura. Na rozdíl od těchto jiných médií jsou však hry interaktivní a umožňují hráči aktivně se podílet na zážitku, spíše než být pasivním divákem. Tato jedinečná interaktivita je důvodem, proč mnozí tvrdí, že hry jdou nad rámec jednoduché zábavy do oblasti umění.
Umělecké prvky ve videohrách
První bod, který mnozí zmiňují, když mluví o umění ve videohrách, je vizuál. S příchodem technologií se herní grafika exponenciálně zlepšila, což umožňuje úrovně realismu a umělecké stylizace, které byly před deseti lety nemyslitelné. Hry jako „The Last of Us“ a „Red Dead Redemption 2“ jsou často uváděny jako příklady toho, jak se grafická kvalita hry může rovnat tradičním vizuálním uměleckým dílům.
Kromě grafiky je narativ dalším prvkem, který videohry zařazuje do oblasti umění. Některé hry obsahují příběhy, které jsou stejně dobře zpracované a dojemné jako každá kniha nebo film. Schopnost činit morální rozhodnutí v těchto příbězích prohlubuje zážitek, protože umožňuje hráčům emocionálně a intelektuálně se zapojit do obsahu.
Zvukový design a hudba jsou také kritickými složkami. Talentovaní skladatelé a zvukoví designéři mají možnost vytvářet zvukové scény, které mohou být stejně dojemné a pohlcující jako symfonie nebo filmový soundtrack.
Interaktivita jako forma umění
Charakteristikou, která nejvíce odděluje hry od jiných forem médií, je často interaktivita. Umožňuje hráčům žít příběh a dělat rozhodnutí, která ovlivňují výsledek. To vytváří formu vyjádření a uměleckého zážitku, který je pro videohry jedinečný. V tomto smyslu někteří tvrdí, že interaktivita je umělecká forma sama o sobě, prostředek, jehož prostřednictvím mohou hráči zkoumat témata a myšlenky způsobem, který není možný v jiných formách médií.
Jsou tedy videohry uměním, nebo jen zábavou? Možná odpověď zní, že mohou být oba. Stejně jako může být film filmovým mistrovským dílem i trhákem, může být videohra hlubokým uměleckým zážitkem i vysoce ziskovým zábavním produktem.
Debata o tom, zda jsou videohry uměleckou formou, bude pravděpodobně pokračovat ještě mnoho let. Je však nepopiratelné, že mají prvky, které jsou neoddiskutovatelně umělecké, a jejich rostoucí kulturní vliv naznačuje, že jsou víc než jen pomíjivá forma zábavy. Jak budeme pokračovat ve zkoumání možností, které toto vyvíjející se médium nabízí, možná dospějeme k jasnějšímu pochopení jeho místa na spektru mezi uměním a zábavou.
